Poté co jsem si na „lavičkářském“ kurzu pod vedením Roberta Malého z Roubenky a Sruby vyzkoušel výrobu tradičního dřevěného kolíku z dubové latě na dědkovi, řekl jsem si, že nové sloupy na záchranu střechy zajistím kolíky namísto hřebíků. No popravdě hřebíky bych tam nenatloukl, ale moderní kulaté kolíky už mám nakoupené. Jenže jak jsem si u Roberta vyrobil lavičku tak ty kolíky korunovaly dílo a lavičku tak nějak dotvořily.
Práci jsem měl trošku komplikovanější. Nikde se mi doma nepovaluje dubová lať. Tu padlo mi oko na rázek palivového dřeva. Ne že bych z té hromady byl schopen poznat z kterého stromu je které polínko, ale tři co si byly navzájem podobné jsem si vybral. Z nějakého důvodu jsem nechtěl bukové a ty poznám. Vybral jsem si polínka s hrubší kůrou, ale bylo mi jasné, že dub to není. Jsou vybarvené hodně do žluta. Tipuji akát nebo jilm.
Polínka jsou to pěkný do kamen, ale ke kolíku mají hodně daleko. Tak teď co s tím? Kdybych se pustil do štípání sekerou asi bych skončil u zápalek. Sice jsem si vybral s co nejrovnějšími lety, ale přeci jen tam nějaký ten souček zůstal. Takže jsme si nastartoval srovnávačku a srovnal si štípanou stranu.
Možná to z fotky není úplně zřejmé, ale je to opravdu pěkně rovné. Teď jsem si vzal do ruky tužku a pravítko a začal si na čela malovat. Zjistil jsem, že z menších polínek vyřežu sotva laťku na jeden dvoj-kolík. Takže jsem musel být trošku pečlivější. Sloupnul jsem kůru a odborně jsem do nerovného povrchu narýsoval čáru, která odpovídala budoucí rovině kolmé stěny na již ohoblovanou stranu. Rozběhnul jsem pekelný stroj – pásovou pilu a podél té čáry ořezal a rozčtvrtil polínka.
Následovala opět hoblovka na které jsem srovnal neodborný řez na pásovce. Škoda, že už mi původní obsluha té pásovky nemůže ukázat jak ji nastavit a jak řezat. Manželčina dědu, který pásovku provozoval jsem nestihl poznat. Ale tak poradil jsem si. Následovalo zase kreslení, řezání a srovnávání.
Nakonec jsme získal pět pěkných laťek, které právě potřebuji na zakolíkování mého díla. Teď přišla na řadu nově nabytá zkušenost na lavičkářském kurzu. Ale zároveň další komplikace. Na kurzu jsme sice měli starý dědky, ale jak se zakousli do kolíku tak ho drželi a nepustili. Jenže já dědka nemám. Improvizoval jsem na truhlářské hoblici. Kvůli lenosti připravit si upínací prizmy jsem se hned pustil do díla. Taky tomu přispěla návštěva zvědavého tatínka. Vzhledem ke kvapné práci jsem si je ani neorýsoval jak jsem byl naučen. To rýsování je strašná otrava, ale při samotné výrobě to hodně pomůže. Ale s troškou citu se to dá zvládnout i bez. Ani poříz nebyl tak nabroušený jak by mohl být. Samozřejmě, že mi kolík párkrát vyletěl ze svěráku, ale nakonec jsem ho ukecal. Tato veselá část bohužel není obrazově zdokumentována neboť jsem spíše zápasil s kolíky než měl myšlenky na focení. Ale taťka nic nepoznal a koukal jak mi to pěkně jde.
Tady už máme první dva kolíky hotové a další čtyři laťky nachystané. Jak jsem si s nimi pořád hrál tak jsem zjistil, že krásně zvoní jak se s nimi o sebe ťuká. Taky jsem v jednom šuplíku objevil abecední razidla. Inu řekl jsem si, že nebude naškodu trošku zamotat hlavu budoucím generacím a zvěčnil jsem v jejich hlavičkách svoje iniciály. Ale asi bych je měl zatlouct někam vysoko.
A když budete hodní tak snad ještě letos sem doplním fotku zatlučeného kolíku. Doufám, že mi pak dáte zapravdu, že to bylo správné rozhodnutí.
Chytří nakupují společně! - www.geal.cz
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.