Takové to domácí tesání

Neskutečné zásoby dřeva uskladnění na poddimenzované střeše nemovitosti o kterou se staráme, měly za následek prohnutí vaznic. Vyboulení opláštěné strany přístavku a v podstatě nemožnost otvírání dveří do zahrady. Záchranná akce táhnoucí se od letošního léta má nyní už poloviční řešení. Zahájili jsme akci odstraněním nashromážděného dřeva. Díky Zdeňkovi jsme nemusel všechno tahat sám. Jeho přítomnost jsem ocenil ještě z dalšího důvodu. Asi se trochu vyzná v elektrice a tak mi zprovoznil brusku. Já se totiž bojím proudu i z ploché baterky jak říká jeden náš známý a tak bych musel vypnout proud v celé dědině.

Dále jsem pokračoval odstraněním podpěr které se opíraly o vzduch. Přestože byly ve vzduchu a z půdy jsme sundali snad 3 kubíky dřeva pořád to byl nepříjemný pocit odstraňovat „nosný“ sloup. Ale naštěstí se nic nepředpokládaného neudálo. Opravdu už nic nenesl a pro Marcelu nebyl problém ho za víkend stopit.

V dalším kroku jsem vykopal díry pro základy. Byl to archeologický exkurz do minulosti. Narazil jsem na železnou bránu zalitou do betonu. Betonová plocha sloužila jako základna pro poctivou cirkulárku. Naštěstí byl beton z chudé rodiny a celkem dobrovolně se poddával palici. Ta železná brána byla překvapením. Dlouho jsem totiž netušil s čím mám tu čest. Ale je to kus poctivého železa. Typuji na výbavu z nějakého dobytčáku. Jinde jsem narazil na původní trámy zakopané hluboko v zemi. Prý je to ze sedmdesátých let, tak se ani nedivím, že uhnily. A že se do „základů“ propašovaly i kameny to už byla jen taková třešnička na dortu. Bohužel jeden byl docela velkej a tak jsem musel lehce posunout plánovaný sloupek. Původní dveře stejně budou potřebovat lehký tuning a traktor kabriolet po kterým toužím není žádný obr aby mu patnáct čísel zabránilo ve vjezdu na zahradu.

Protože se mi nechtělo míchat moc betonu a stavět bednění tak jsem sloupky vystavěl z betonových cihel. Tady byse mi hodilo trochu zednického knowhow protože jsem strávil více času zaměřováním než samotným zděním. Ale dobrá věc se nakonec podařila a sloupky jsou tam kde jsem si je namyslel.

Přišel čas na sloupy. Sháněl jsem se po dřevu. Trámky 16 na 16 něco váží a tak jsem hledal pilu v okolí že bych je na dvakrát odvezl na zahrádce. Z minulosti mám vyzkoušeno, že Favorit uveze na střeše 120 kg. Jenže když jsem volal do nejbližší pily tak neměli a že by je nařezaly čerstvé. Tady jsem trochu zpozorněl. Dřevo sesychá. To asi není pro nikoho překvapením. Dřevo se také kroutí. A protože jsme chtěl střechu podepřít napadlo mě sehnat staré trámy. Měl jsem štěstí. v Brně jeden člověk rekonstruoval střechu. Z něčeho si postavil pergolu a zbytek prodával. Vzal jsem od něj dřeva za jedenáct stovek. Kolega z práce mi půjčil vozík s tažným a už jsem svištěl tesat. trámky byly silnější než jsem potřeboval, ale s tím jsem počítal. Trochu googlení a našel jsme pár informací jak se tešou trámy. Také jsme narazil na jedno impozantní video ve kterém tešou trám 30 na 40 cm. Je až k nevíře jak pár jednoduchých triků, a spousty potu, vykouzlí z kulatiny krásný trámek. Já to měl krapet jednodušší – jen jsem potřeboval trámky zmenšit. Na pásové pile bych s tím sám nehnul. Hoblovat 4 cm se mi také nechtělo tak jsem vzal za vděk staré tesařské sekeře a pustil se do díla. Celkem to šlo a na konci dne jsem měl tři krásné trámky jaké jsem potřeboval.

Potřeboval jsem i nějaké menší průřezy na pásky. Do těch jsem se pustil pásovou pilou. Z její strašidelného šelestu až běhá mráz po zádech, ale s jakou chutí se zařezává do trámku je radost pohledět. Řekl bych jak nůž máslem. Tady je respekt opravdu na místě.

Na řadu přišla trošku řemeslnější práce. Tesařské spoje. Střední čep mezi sedlem a sloupkem byl jen tak na rozehřátí a následovaly šikmé čepy na páscích. Čepy šly celkem v pohodě. Většinu jsem si nařezal na pásovce a nakonec jsem vzal za vděk i kotoučové pile. Ale dlabat tu čtyři dlaby dlátkem a paličkou jsme si užil. Zkoušel jsme si pomoct horní frézkou, ale s tou jsme se dostal do hloubku jen čtyř centimetrů a ten poslední cenťák jsem stejně musel dodlabat dlátem. Asi je na to nějaký trik na který jsem nepřišel páč kdyby mě za to měl někdo platit tak nevím jestli bych si vydělal na slanou vodu. Ty čtyři dlaby zabraly půl dne. Ale nakonec jsou tam kde jsme je chtěl. Vyprdl jsme se na strojařské odměřování a všechno jsme obkresloval z jednoho dílu na druhý. Přišel čas se snoubit všechny ty díly dohromady. Žádné překvapení se nekonalo. Vše do sebe krásně zapadlo. Mě odměnil pocit dobře vykonané práce.

Teď nastala trochu challenge. Umístit vytesaný sloupek na své místo. Tu přivolal jsem pomoc své ženy aby zvedla střechu a já mohl sloupek podstrčit pod prohnutou vaznici. Fyzicky mi sice moc nepomohla, ale její přítomnost mi dávala pocit jistoty, že až to na mě spadne tak doběhne aspoň pro hasiče, sousedíme zahradami, aby mě vyprostili. Nakonec to byla fyzika a nauka o páce, která mi pomohla to břímě odlehčit. K tomu ještě pár dobře mířených ran palicí a sloupek už plní soji funkci.