Protože jsme od minula měli pořád černý svědomí, že jsme stromečky pořezali tak jsme se vypravili je zatřít sadařským balzámem. Tentokráte v neděli, protože v sobotu se dělal business. odjeli jsme trochu bez přípravy – tedy bez těšení se na skvělý oběd z tradičního sporáku a dojedli se zbytky z domova.
Krásně svítilo sluníčko a tak nám ani nevadilo, že pracujeme a lékařskou péči jsme si užívali v teplém slunečném dni.
Po stromcích přišla na řadu hromada štěrku co zavazela v předzahrádce a musel jsem ji objíždět sekačkou. Přišlo mi, že teď když není zarostlá lebedou, je ten nejlepší okamžik s tím něco udělat. Na hromádku jsem si vyčlenil místo na dvorku vedle písku. Ale s prvním nabraným kolečkem bylo jasné, že místa bude potřeba více. Ani plocha k rekultivaci se nezdála tak velká před zahájením.
Další přišel na řadu špenát. Marcelka a hrábě nejsou velcí kamarádi a tak jsem se musel zapojit do srovnání nového záhonku i já. Na druhou stranu loni se rytí zhostila Macela a tak srovnání už byla jen drobnost. Ovšem zasít špenát do řádků to už nebylo jen tak. Neustále jsme se přeli o to kolik to je 6 cm. Na pytlíku bylo totiž napsáno, že má přijít do řádků 15 cm vzdálených a v řádku po 6ti cm. Ale ono těm semínkům to asi bude nakonec jedno. Letos jsme to stihli hodně brzo a tak doufám, že špenát nevykvete a stihne pěkně narůst.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.