Tentokrát to bude buchtový fotoseriál. Na Lomnici to máme pěkně rozdělené = v kuchyni se po mě chce maximálně nabrousit nůž, jinak se tu o mě bez řečí starají. A taky tu náramně chutná. Protože už došly jabka na štrůdl sáhlo se po jiných zásobách. Hrušková povidla co se tu vařila několik dní loňského podzimu. A povidla se nejlíp hodí do honzových buchet. Ty už se tu jednou zkoušely, ale úplně to nedopadlo. Základem je zadělat těsto.
Jsou tu trochu bojové podmínky. Tak jsem se neprozřetelně nabídl, že těsto uhnětu. To neuvidíte, protože sám sebe při práci prostě nevyfotím. Pravdou ale je, že bych mohl vyfotit puchýř co se mi udělal, při tom hnětení, na dlani. Ale musím uznat, že domácí robot umí odvést hodně práce i když mu musím pokaždé pomáhat a směrovat těsto do háků. Kvásku se u kamen očividně líbilo. To teplo z ohně je prostě takový jiný.
Teploučko se očividně líbilo i buchtám na plechu než nastoupily svou cestu do trouby.
Už na plechu vypadaly buchty moc dobře a vše nasvědčovalo jedinečnému výsledku. Jediný problém, který nás potkal byla skutečnost, že si buchty nějak vyskakovaly během pečení a začaly se opírat o horní patro trouby. minule byli trošinku spálené, takže je Marcelka tentokrát pečlivě hlídala a bravůrně s nimi v troubě operovala.
No a to už se buchtičky na mě jen smějou a mačkají se v pořadí, která jako první ukojí moji neodolatelnou chuť na kteroukoliv z nich. Škoda, že nemůžete cítit jak krásně voněly. A o stupeň výš to povznesl ještě vanilkový cukr z vanilky. No prostě další gastrogasmus.
A když se bude Mracelce chtít, třeba sem někdy doplní i recept.
Chytří nakupují společně! - www.geal.cz
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.